Jsem:
Jsem nahej anděl, když se svlíká,
jsem bolest, co se v dlani vzpírá,
jsem tající vločka na počátku,
čekající světlo na oplátku.
Ahoj:
ty víš co říkám
stejně mě nechceš slyšet
není to zločin
smutná píseň
ty víš co říkám
už mě ani nechceš vidět
chvíli v tom lítám, nechápu lidi.
Někdy snad i tebe pochopím.
Melodie:
Padl list, padl na hladinu,
sám, i když jich tam bylo moc.
On stěžoval si svému stínu,
stěžoval si na svět,
na krásu, na pravdu, na moc.
Voda neplakala,
lístku zazpívala.
Tak vlnky lísteček uspaly
a na další už čekaly.
Úděl:
Někdy se ti chce,
tak strašně chce
udělat něco,
něco ze sebe – rovně,
bez přetvářky,
ale nevíš, kam bys šel,
komu a kde se otevřel,
pak jdeš a hledáš
jako vytrvalý světlo ve dne.
Sluncem se chladíš,
ticho nenávidíš.
Pomalu ten čas.
Když dobře hledáš – najdeš.
Když ti dojde síla – pak,
měl by bejt někdo……..kdo?
Ty jdeš a hledáš.
Svět je plnej lidí.
Víc:
Kdosi do lavice vryl,
tiskacím, jednoduše: miluju tě.
Jedna holka přečetla si,
vlasy letmo spravila si
a připsala, o řádek níž: já tebe taky.
Pak se usmála: a co ještě?
Črvánky:
Slíbili si červánky,
měli červánky,
Poručili zábavu,
měli zábavu.
Poprosili o pomoc,
navrhli ticho
a bylo ticho.
Čárka:
Každou minutu
je novej začátek
nenech mě v autu
prosim tě, nechoď nazpátek
jestli někdo pochopí to svý
už mi to nejde
snad časem to přejde, ale kdo ví
nenech mě v autu
a řekni mi pár pohádek.
Umění tisíciletí
(Oči malého chlapce)
Do you speak english?
Sprechen Sie deutsch?
Loqueris lingua latina?
Rozumieš po slovensky?
Gavariš pa ruski?
Habla usted espaňol?
Nerozumíš česky?
Něco umíme, něco ne.
Pro oči čas nezbyl…
Jen ve svetru:
Jo. Jo,
s deštěm něco přišlo,
něco odešlo,
něco mě přešlo,
ale líp už to nešlo
a konečně mi to došlo.
Třeba to výde příště
a třeba bude pršet…
ale bude ti to slušet.
Toronto:
Spadla hvězda.
Všichni něco potřebujou,
tak co teď?
připravme se na zpověď
nestihla to “bohužel, je mi líto”
finíto je její odpověď.
