|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Mrkla na mě.
"Herma-" začala.
"-frodit," zašeptal jsem něžně, až se hory zazelenaly a prskly mi pyl do voka.
"Tak tomu tedy říkáte?" hrozně posmutněla a já jsem věděl, že má pravdu, bosorka, že je to všechno na prd. Země pukla, vyletěl motýl a vysral se mi na rameno, ale já jakože nic, šli jsme ruku v ruce směr řeka, utopit se teda, ale šejdrem, tagzme to těsně minuli.
"Pře-přelude, vole, růžový sne, materialisto," začala mě po třech hodinách bezútěšné chůze osočovat a já jsem se bránil papouškováním, až jsme byli za chvíli celí zblblí, jak nám ta konverzace hezky jde a ubíhá.
Chvilku jsi hopkala, chvilku jsem hopkal, chvilku jsi hopkal, chvilku jsem hopkala. Hopkáním zaženete chmury i střečky, ale běda, když to přepísknete! Což se podařilo nám a dohopkali jsme až do HOSPODY.
Co to je:
Podíváte-li se doleva, jsou tam noviny.
VPravo visý paruka Hanastázie Tridibundy.
Přímo vpřímo popíjí pár prasat a
Za Vámi stojí jedno potetované na zadních tlapkách a točí pívo.
Jak jste si ráčili povšimnout, dvéře zmizely do fuč a okno na toaletách je zamřížované, aby bosorka nemohla bez placení ven a cliftoni bez pozvání dovnitř.
"Poleva mě hruza, gdyž vidim ty mlady takle chlastat," smrká do kapesníku prase za výčepem, ale dnes ho nevnímáme, s hlavou v hajzlu hrajeme si na řeku, ten vajgl už není obyčejný vajgl, je to vajgl uvězněný ve víru pod jezem a občas naráží do našich kostí, pečlivě očištěných prehistorickými rybami, co je chemička opět probudila k životu.
Hosté se baví po svém:
"Oliž ten grapefruit, dovolíš, tak už ho oliž."
"Není přec malinko nahořklý, matinko?"
"Není-liž, tak už honem liž!"
Další hráli pastorale, aneb:
24 dobrých figurek a
tři zlé
proti sobě na rozkvetlé louce.
Vzadu se krčil Vlastík a škrábal na zeď básň, která začínala:
"Já jsem zkoušel žít podle Ladislava Klímy"
a jelikož je takový způsob života vůkol neospravedlnitelný, Vlastík brzy zmizí a s ním i bosorka, která je podobného založení, jsou jen přeludy snu, zatímco ostatních (=pomůcek skutečnosti) se nejspíš nikdy nezbavíme.
|
|
|
