|
|
|
Jitro s kolou a rumem Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 11.3.2002 (00:34:45), v časopise 23.3.2002
|
| |
Jitro s kolou a rumem
Občas je samota společnicí dobrou ba vítanou, občas ji nechcete v domě ani na deset minut. Onen večer náležel do kategorie č. 2. Přítelkyně pobíhala po nemocniční laboratoři na druhém konci města, odkrajujíc noční šichtu, v „bedně“ šedavá nuda, „přítel na telefonu“ bez zájmu o společnost. Zvolil jsem tak bez okolků za nejvhodnější společnici voňavou peřinu a nezvykle časně se do ní zavrtal. Procitnul jsem dříve, než by bylo slušné, kolem půl čtvrté ranní. Jak se probudím, moc mi nejde prodlužovat spaní, tím tedy hájemství snů ukončilo pro tu chvíli předsednictví v komisi. A zastesklo se mi po povyražení. Vzal jsem psa a jeho venčení nasměroval do čerstvě otevřeného non-stopu. Obsah kapes jsem bez většího žalu přesunul do rukou usínající mladé dívky za pultem a odnášel si láhev rumu, koly a cigarety. Proč ne, v práci volno, proč se nespojit se sklenkou alkoholu v jiný čas, než předepisuje nepsaná norma. J.R. Ewing pil kdykoliv ho zabírala kamera, proč ne já. I byl to zážitek nevšední. Tedy, ne snad, že by se vyrovnal výletu na Kokořín či třídnímu srazu po 50 letech, ale kolem sedmé, když se venku mladě rozednilo, má nálada dostupovala vrcholu a svět se jevil dobrým místem pro život. Opřen o chřadnoucí okenní rám, pozoroval jsem se sklenkou v jedné a cigaretou v druhé ruce lidičky, houfující se rozespale mlhou na zastávce. Na mysl mi přišla slova Roberta Smithe z The Cure, který si kdysi výskl, že není nad to, nemuset do roboty a pozorovat z okna ty méně šťastné. A také slova jistého šíleného, ruského vědce, jenž tvrdil, že jedna až dvě láhve vína denně je dobrá medicína. Samota pokoje, prosycená cigaretovým kouřem a čerstvý půlměsíček citrónu, plovoucí na hladině sedmé sklenky, byly mi pojednou společníkem z nejsympatičtějších… Ale všem posvícením je jednou konec, kolem desáté mé fyzično usoudilo, že po ránu je toho na něj přeci jen příliš a jalo se učiniti tomu rychlou přítrž nesmlouvavou inventurou žaludku, vykonanou obratem na toaletě. Kteráž nic nezměnila nad vesměs pozitivním dojmem z ranního dýchánku. Škoda jen, že se nikdo nepřidal, nevěřili byste, jak málo oken ve čtyři ráno svítí a jak málo lidí bere telefon. Přítelkyně přijela kolem jedenácté, deset minut jsem už dřímal. Po vydatném větrání, okna do kořán, láhve do koše, vymýt popelník a před zrcadlem nacvičit co nejstřízlivější výraz. Divila se, že ještě spím, což se nevidí často. Inu, někdy se to tak sejde…
|
|
|